Dojeli jsme zpět do San José a z něj pak do Barvy, kde jsme chtěli na prohlídku Caffé Britt. Hledání Caffé Britt finky bylo zase trošku obtížné. Prvně jsme dojeli do nějaké severní fabriky, kde se prohlídky nedělají, pak jsme se vrátili a poslední dvě míle nás opět dovedl příjemný místňák. Ta pravá finka, kde se dělají prohlídky je kousek za vesnicí Heredia a před vesnicí Barva. To jsem věděl, jenže problém je v tom, že už není jasný konec San José, začátek Heredie, konec Heredie, začátek Barvy…vše je jedna táhlá obydlená oblast. Akorát jsme stihli poslední prohlídku ve 15.00hod (9.00, 11.30, 15.00). Dvouhodinová prohlídka s výkladem o historii kávy, procesu pěstování, procesu zpracování, pražení včetně ochutnávky a zaučení jak kávu správně ochutnávat v podání vtipné dvojice průvodců byla velmi zajímavá. Už skoro při stmívání jsme vyrazili dál na docela dlouhou cestu do La Fortuny. Tam jsme nakonec nedojeli a kolem jedenácté v noci jsme to zapíchli v prvním hotelu co byl na cestě.
Posledních cca 40km do La Fortuny a do národního parku Vulkán Arenal jsme tedy dojeli v úterý 2.9. ráno a šli rovnou na prohlídku NP. Opět trošku jiné prostředí, obrovské stromy, vlhké klima a nad námi (bohužel nahoře v mracích) mohutný vulkán Arenal. Stezka kratší, do 5km Vás zavede lesem na okraj starého lávového proudu (není nijak teplý, jsou to vystydlé lávové kameny) a okruhem zpět k parkovišti. V parku jsme krom už známých ještěrek a ptáků viděli nějaké nové druhy jako nosála, tukana, baziliška, jiné zajímavé ještěrky, hnědého hada a něco, co vypadalo jako velké morče, ale kapybara to nebyla. Po prohlídce NP Arenal jsme cestou kolem Lago Arenal, přes Nuevo Arenal a Tilarán dojeli do Santa Eleny, výchozího bodu do NP Monteverde a Santa Elena. Posledních 40km je po hliněné cestě, takže cesta také docela trvá. Ve vesnici Santa Elena jsme se ubytovali v pensionu Santa Elena, který byl chválen v průvodci Lonely Planet. Střed města tvoří 3 krátké ulice ve tvaru trojúhelníku, pensin Santa Elena je ulice vlevo při pohledu na centrum, když přijedete od Tilaránu. Když od Puntarenas, je to vpravo. Příjemný personál v Santa Elena nám doporučil v tomto ročním období když jeden, tak spíše park Monteverde, že je aktivnější. Samozřejmě za návštěvu by stál i menší park Santa Elena, my ale chtěli jen do jednoho. Do mlžného lesa Monteverde jsme vyrazili ve středu kolem sedmé ráno. Cesta ze Santa Eleny je ještě asi na bezmála 30min. V parku jsme zaplatili vstupné a nechali si doporučit trail asi na 3 hodiny. Ochotná obsluha nám vše popsala. V parku bylo opravdu mlžno, chvílemi i poprchalo. To je tu ale skoro pořád, proto je to mlžný les. Lidé sem jezdí pozorovat hlavně ptáky. Hned u vchodu jsme zřejmě v dálce na stromu viděli Quezala – bájného ptáka Inků, který je tu nejvíce vyhledávaným. Dále jsme obdivovali spíše květiny. Zvířat jsme tu moc neviděli. Zajímavé jsou stromy, které jsou bujně porostlé mechy a orchidejemi. Jeden strom může být živnou půdou až pro 180 druhů jiných rostlin. Další „atrakcí“ v parku je most v korunách stromů a malý vodopád. Cesty jsou často hodně rozbahněné. Ještě jsme zahlédli opici a nějaké ptáky, vše ale bylo těžké vyfotit, protože byli daleko, nebo moc rychlý. Nedaleko vchodu je ještě kolibří kavárna, kde prý mají hodně kolibříků, kteří sosají nektar z nabídnutého ovoce. U nich jsme ale nebyli. Po prohlídce mlžného lesa jsme se už vydali na delší sjezd z hor na pobřeží k Puntarenas. Na cestě nás překvapila asi dvouhodinová uzavírka jediné cesty kvůli sesuvu. Ze začátku jsem z toho byl trošku nervózní, když pán řekl že to bude trvat dvě a půl hodiny. Pak když člověku stejně nic nezbyde, lehne si v autě a čeká. Právě tady jsem si všiml, že vlastně no co, dvě a půl hodiny, však není kam spěchat. Místní okolo to evidentně vůbec neřešili, jako by jim to nevadilo. V klidu počkali a pak jeli… Po otevření uzavírky jsme tedy dorazili do Puntarenas, kde jsme chtěli nocovat. Když jsme zjistili, že tam nic moc zajímavého není, pokud se nechcete plavit trajektem na poloostrov Nicoya, vrátili jsme se zpět a vydali se dál na jih k národnímu parku Carara. Za stmívání jsme v pobřežní vesničce Tarcoles našli hotel Carara. Pěkný komplex s bazénem na pobřeží přímo u oceánu.
