Po šesti týdnech, Atlas Adventure, IT Triatlonu a mnoho odtálého sněhu jsem se bez lyží, s jinou bandou a na jinou výstupovou trasu vrátil do Jižního Tirolska na Ortler.
S Martinem Hlouškem, Kubou Wágnerem a Vojtou Rujbrem jsme se tentokrát vydali ze Suldenu krásnou Tabaretta Klettersteig ferratou přes Tabaretta a Payer Hutte. Již známá cesta začala ve čtvrtek 26.6. po poledni v Brně. Po krátkých nákupech, obědu v Mikulově a asi 9 hodinách cesty jsme byli v 23.00hod v Suldenu. Protože pršelo, hledali jsme spaní aspoň trošku pod střechou. Naproti lanovce byl vstup do půjčovny lyží s mírným podloubím a hlavně pod střechou. To bylo naším hotelem na dnešní noc. Po rychlé večeři jsme šli spát. Ráno nás pomale budil závozník, jež vezl zásoby do hotelu u půjčovny, který měl stejný vchod. V klidu jsme se pobalili a kolem deváté jsme přeparkovali auto na začátek Suldenu k parkovišti u začátku značené trasy číslo 4 směrem k Tabaretta Hutte. Cesta vedla nejdříve pohodlně lesem ve stínu, pak ale les skončil a dostali jsme se na morény pod severkou Ortleru. Vyledněná rampa vyhlíží velmi majestátně. 1200m 55 stupňového sklonu z ní dělá velmi uznávaný a vyhledávaný výstup. Bohužel o tomto ale i svědčí počet neštěstí, jež jsou připomenuta na velkém kameni na konci morény pod Tabareta hutte a více pak v Suldenu u malého kostelíku. Na konci morény se cesta trošku zvedla a v 11 jsme byli u Tabaretta hutte (2556m). Po rychlém obědu jsme se vydali pod stěnu Tabaretta Klettersteigu. Zajímavá značka upozorňuje že cesta není vhodná pro dámy se psy a babky s nůšemi.
Krásná, ale obtížná Ečková ferrata (jedno Ečkové místo, pár D/E a pak lehčí) Vás hned na začátku prověří. Často zde nejsou moc nohy ani chyty, takže lezete pouze rukama za ocelové lano a nohama tlačíte do stěny. Kramle zde nejsou, takže opravdu často jen na rukách J. 500m stěna se dá projít za dobu kolem tří až čtyř hodin v závislosti na tom jak jste rychlý a jak máte těžký batohy. My jsme je měli plný jídla, hader, spacáků, věcí na vaření apodobného, takže jsme se pohybovali o něco pomaleji. V 5 jsme došli na Payer Hutte (3029m). Nocleh za 13€ s Alpenvereinem se nám zdál v pohodě, takže jsme se nastěhovali na konec velké místnosti nahoře ve střeše. Čisté postele byly samozřejmostí.
V sobotu jsme měli budíka na 4, abychom v 4.30 vyrazili. Budík jsme odsunuli na 4.30 a kvůli mírnému rannímu zpoždění jsme vyrazili v 5.30. počasí bylo jakštakš. Pod námi nad Suldenem mraky, nad námi ještě docela jasno. Nad chatou vede cesta chvíli po zbytku hřebínku nad ferratou, dále se stáčí doprava kde obchází Tabaretta spitze. Za ní se cesta na chvíli přehoupne na druhou stranu hřebene nad Trafoi, odkud jsem si mohl prohlédnout cestu, kterou jsem absolvoval nedávno. Sněhu tam nyní bylo o poznání méně. Po krátkém traverzu cesta vedla opět na hřeben. Jedničkové a dvojkové pasáže nad krásnou expozicí vyústili trojkovým asi 70m stupněm, který byl ovšem jako ferrata zajištěn řetězi, takže se tam lezlo v pohodě. To už jsme došli do sedýlka Scharte (kde jsme skončili minule) a tam jsme nasadili mačky. Asi 100m pod Lombardi biwakem cesta po ledovci obchází skalní masu zprava. Dále se jde nahoru pod krásnými séraky přes velkou trhlinu, kde vede sněhový most. Zde už se počasí začalo kazit, přicházeli mraky a viditelnost chvílemi byla tak na 20m. tak jsme si to šlapali nahoru bez výhledů „nudně“ nahoru až jsme došli na místo, kde všici seděli a poplácávali se. Nechtělo se mi věřit, že by to už byl vrchol, ale dotaz na nějakého borca mi to potvrdil (ptal jsem se, jestli jsem už na vrcholu Ortleru, borec si asi myslel, že jsem uplně mimo) a pak už jsem i viděl vrcholový kříž. Nahoře jsme byli po 3,5 hodinách. (čekal jsem že to bude na 5hodin) Po krátkém focení a svačině nahoře jsme zahájili sestup. Viditelnost byla mrzutá. Při sestupu chvílemi sotva 5m a někdy jsem se díval, zda vůbec na zemi vidím stopy – jestli jdeme správným směrem. Po ledovci jsme šli navázaní a tak jsme to nechali ještě na hřebínek s 70m lezením, kde jsme se jistili občasným založením něčeho, nebo cvakáním do řetěžů. V 11.30 jsme byli zpět na Payer Hutte, kde jsme pobalili věci které jsme tam nechali a šli dolů k autu. U auta jsme byli ve 3 odpoledne a na večer jsme přes bezcelní zónu Samnaun, kde jsme levně natankovali jeli do Brna.