V pátek 29.8. v 8.30 večer jsme po asi 22 hodinách na cestě z Prahy přes Amsterdam a Atlantu přistáli v San José, hlavním městě Kostariky. Letiště Juan Santamaria není přímo v San Jose, ale asi 20km severozápaně u města Alajuela. Doprava do San Jose je jednoduchá, autobusy jezdí přímo před letištěm a za 1USD a 30min Vás hodí do centra San José na Paseo Colón. Předem bookovaný jsme měli hotel Quinta Avenida na páté Avenida, asi 10min od od Terminálu autobusů Tuasa jezdících právě do Alajuely a na letiště. Chvíli jsme hledali hotel podle mapy, ale pak si nás všiml pán v projíždějícím autě, zeptal se co hledáme, naložil nás do auta a odvezl až před hotel se slovy, že tato čtvrť není moc bezpečná a že není dobré se tu pohybovat po setmění. Na začátek nás trošku vystrašil, ale s odstupem času mu moc nevěřím. Nebylo to tam tak hrozné. Paseo Colón je hlavní ulice, pátá Avenida je druhá od Paseo Colón, takže bočními ulicemi jde člověk chvíli a ani na nich se nepotulovali nějací divní lidé. Možná pár bezdomovců, ale ti neškodně spali v krabicích… Hotel Quinta Avenida byl čistý a levný. Pokoje ale byli malé, postel taky, bylo tam slyšet dění z ulice a vidět světlo. Za ty peníze to ale ušlo.
Následující den jsme si ráno vyzvedávali auto, které jsme měli předem bookované z rentalcars.com. V San José jsme se ani více nezdržovali a vydali jsme se na karibské pobřeží do Cahuity. Ze San José jsou dvě možnosti kudy jet, buď severnější cestou přes Guapiles a krásný národní park Braullo Carillo, nebo spodem přes Cartago a Turrialbu, dále oběma cestám společně přes Limón po pobřeží do Cahuity. V Limónu by nemělo být nic extra zajímavého, takže tam jsme se ani nezastavovali. Cca 200km cesta je alespoň na 4 hodiny. Cestovní rychlost (všude v Kostarice) není vysoká a v kopcích Braullo Carillo cestu často blokuje dlouhá fronta táhnoucí se za pomalým kamionem. Po horách parku Braullo Carillo se terén mírně položí na zemědělsky obdělávanou půdu, kde se pětstují ananasy, papaya, mamón (něco jako rambutan či liči) a další ovoce, jehož názvy ani neznám, až sjede k pobřeží karibiku. U Limónu je mnoho nehezkých nákladných překladišť, kam náklady dovážejí kamiony a ty jsou následně naloďovány v přístavu v Limónu. Do Cahuity jsme dojeli skoro za tmy a už jsme akorát stihli najít dopředu vyhlédnuté ubytování Secret Gardens nedaleko vchodu do parku Cahuita a playa Bianco. Levné ubytování u holandského manželského páru mělo dobrou polohu, mírně pryč z rušného centra, ale nebylo uplně udržované. Na jednu noc to ale stačilo. Prošli jsme si pěkné karibské centrum města, kde to opravdu turisticky žije a zašli se vykoupat severně na playa Negro.
V neděli jsme v 7 ráno jsme se vydali do národního parku Cahuita. Vstupné z této strany parku se neplatí, pouze dobrovolný příspěvek. 8km stezka vede po pobřeží na Punta Cahuita a pak dále k oficiálnímu vstupu odkud se pak dá jet autobusem, který jezdí každých 30min na nedaleké silnici. Park je nádherný, stezka vede místy více ve vlhkém lese, pak po pobřeží pod palmami, 2x se brodí řeka vlévající se na pláži do moře, dále po nádherné pláži a poslední 2km už po lesní cestě ne moc zajímavým terénem. Na plážích se dá koupat a my jsme za celou cestu potkali jen tři skupinky lidí, takže je tam člověk skoro sám. Koupání a osvěžení čerstvé kokosové šťávy na vyprahlé pláži je super. Po cestě jsme potkali mnoho ještěrek, zeleného hada, který byl k nerozeznání od větve, kraby, ptáky, bělohlavé opice, vřešťany, veverky, motýly a zajímavé rostliny. Na konci stezky těsně před cestou, kde jezdí autobusy je restaurace Boca Chica. Pán (přistěhovalec z Evropy) se tváří moc mile, cenu za jídlo, kterou řekne dopředu před jídlem pak navýší a ještě si naúčtuje 900 CRC za „Infoservices“. Když jsme se ho zeptali, zda neví v kolik jede autobus. Faktem je, že jídlo bylo dobré, prostředí s bazénem také vypadalo hezky, ale myslím že i koupání v bazénu kam nás lákal by nám pak naúčtoval. V moři kolem NP Cahuita jsou korálové útesy, potápění je ale dovoleno pouze s místním Guidem. Po prohlídce NP Cahuita jsme se vydali dále na jih směrem do Manzanilla a Puerto Viejo. Puerto Viejo je krásné pobřežní městečko, kde je taky docela rušno. Když jsme tam dojeli, probíhala zrovna nějaká slavnost při které mnoho bubeníků pochodovalo městem a dělali u toho náramnou show. Poslední vesnice na cestě, Manzanillo je už skoro konec světa. Jeli jsme sem proto, že jsme si chtěli vypůjčit věci na potápění a podívat se na korál. Potápění zde je dovoleno i bez průvodce. Zřejmě ale proto, že byla neděle měl borec co to tam půjčuje mírně před náměstím vpravo, naproti sámošce u číňana zavřeno. Otočili jsme se a jeli se ubytovat do Casa Moabi. Trošku hůře najitelný ale čistý a pěkný resort nějakých francouzů.
Ráno jsme chtěli ještě do zpracovárny a pěstírny kakaa, jenže ti měli také zavřeno. Nezbylo než se vydat na sever po plánované trase směrem k vulkánu Arenal.
