V úterý 10.9. jsme už měli přelet do Los Angeles. Po 6ti hodinovém letu jsme v LA přistáli kolem 21.00 hod místního času. Přímo před terminálem jsem zahlédl autobus s označení Enterprise rent a car, který jsme doběhli a ten nás hodil přímo do půjčovny, kde jsme měli booknuté auto. Po krátké registraci nás odvedli ke krásnému skoro novému Fordu Fiesta který měl najeto 2000 mil. Paráda. Plná výbava, automat, tempomat. Byl jsem spokojen. U auta mne ještě pikolík nabízel pojištění, které full by stálo $219 a nějaké minimální něco přes stovku. Při ceně $243 za půjčovné auta na 10 dní jsem jeho nabídky odmítl s tím, že mám pojištění vlastní, které jsem si druhý den sjednával na rychlo po internetu, protože jeho dotaz jestli jsem si svým pojištěním skutečně jist ve mne už večer, ale i pak celou noc poněkud hlodal… Po krátkém seznámení a automatem jsme dorazili do centra k hotelu Cecil, který jsem měl booknutý dopředu.
Následující den jsme měli plán jasný, projet co nejvíce destinací v LA. Začali jsme v Holywoodu, prošli jsme hlavní ulici, na které je po obou stranách Walk of Fame, dále jsou tu známá kina, velké obchody se suvenýry a po ulicích chodí nejrůznější filmové postavičky. Pohadkové, horové i akční. Odtud jsme vyrazili na Mullholland Drive, kde je pěkný park Runyon Canyon s výhledem na LA, Hollywood, Beverly Hills i známý nápis Hollywood na kopci. Z Mullholland jsme sjeli z kopce do Beverly Hills, kde je vše nádherně udržované včetně snad čtyřmetrových živých plotů, takže člověk okolní domy mocnevidí. Ty jsou za ať už betonovými, či zelenými ploty. Pouze autem jsme projeli Rodeo Drive, protože na nákupy na této ulici jsme neměli. Z města jsme pak vyjeli mírně na sever do Malibu, který je vyhlášen surfaři oblíbeními plážemi. Surfařů tam bylo mnoho. Chtěl jsem se i v oceánu vykoupat, ale byl tam nesurfařům zákaz. Chvíli jsme aspoň pozorovali surfaře a velká hejna kormoránů. Z Malibu jsme se vrátili na začátek LA do Santa Monicy, kde jsou světově známé pláže, protože se zde natáčel seriál Pobřežní hlídka s „Mičem Vjukenenem“. Budky záchranářů, molo i auto bylo skutečně stejné jako v tom seriálu. Plavčík měl stejné trenky jako Mič a ten plovák taky vypadal stejně. Zde už jsem se mohl v chladném oceánu vykoupat. Proskočil jsem několika vlnami a šel jsem ven.
Ve čtvrtek 12.9. jsme původně chtěli jet do Grand Canyonu s tím, že pak v pátek nebo v sobotu bychom dorazili do Las Vegas. Poté co jsem ale náhodou zjistil, že ve Vegas je o víkendu ubbytování asi 5x dražší (v týdnu bylo naopak nejlevnější za celou naši cestu), plán jsme změnili. Vydali jsme se tedy směr Las Vegas. Krajina po cestě je opravdu pouští. Velké suché pláně, místy hory a mezi nimi dlouhá rovná silnice od nevidím do nevidím, kde zatáčka byla vzácností. Poušť asi 3x přerušila oáza okolo silnice, kde byli outlety, fastfoody, casina a hotely. Do Vegas jsme dorazili před setměním a tak jsme se rychle ubytovali v hotelu Stratosphere, který se v okolí vyjímá velkou vyhlídkovou věží, která ma nahoře hospodu a známé atrakce v podobě nějakého vystřelování na kraj budovy, kolotoče vedle budovy, takže mírně nad propasti a kdo chce, může si za $100 skočit z vrchu bungee jumping. Zaparkovat v patrovém parkovišti ještě bylo docela v pohodě. Probojovat se ale pak v přízemí přes plochy hracích automatů, karetních a ruletových stolků už nám chvíli zabralo. Po vystání fronty na recepci jsme dostali pokoj, tam jsme hodili batohy a šli jsme na Strip – hlavní ulici v LV, kde jsou všechna velká casina, světelné show, ohnostrojné, vodní a další. Chvili poté co jsme došli na Strip se setmělo. Ještě při šeru jsme viděli krásnou velkou show u hotelu a casina Treasure Island. Kde si to na lodích proti sobě rozdávali piráti proti sirénám. Po úvodní hádce piráti zasypali sirén loď svými dělovými koulemi mohutné plameny výbuchů byli opravdu efektní. Sirénám to ale asi nic neudělalo a tak zahájili svůj útok na piráty vlnami a blesky. Po pár pirátských nadávkách se jim loď potopila. Následně mimo světel reflektorů přeplavali piráti na sirénskou loď a tam si pak všichni po americku zatancovali. Vycházkou po Stripu který byl plný lidí jsme pokračovali kolem dalších známých hotelů a casin. Ty se snaží zaujmout kromě show také svým vzhledem a velikostí. Takže jsou zde velké hotely ve stylu italském, kde před ním jezdí na gondolách, aby to připomínalo Benátky, dále Paříž, kde stojí eifelovka, Cézarův palác zase v římském stylu, hotel New York-New York, kde je socha svobody a Empire State Building a povedené domy zakončuje už skoro kýčovitý The Excalibur ve stylu jakéhosi bílého hradu s modrými a červenými stříškami na věžičkách. Večerní Strip jsme si užili až až, tak jsme se vydali zpět do Stratosphere.
V pátek ráno jsme ještě před vyklizením pokoje vyjeli na vyhlídkovou věž našeho hotelu, odkud byl Strip jako na dlani prozměnu přes den. Po odevzdání klíčů jsme ještě jeli na Strip autem pro pár denních fotek. Pak jsme chtěli do Outletu, který měl být jeden na jihu a jeden na severu Stripu, respektive Las Vegas Blvd. Poté co jsem dojel docela daleko, stále jsem nic neviděl a zeptal jsem se pána vedle v autě, kde že ten obchod je a on mi řeklže asi 10km zpět jsem to vzdal a jeli jsme směr Grand Canyon. Po cestě jsme se zastavili u velké přehrady Hoover Dam, která byla v poušti vybudována, aby mohla vodou zásobovat okolní města a hlavně Las Vegas. Rozlehlá pouštní krajina se najednou začala měnit v krajinu s nízkými zelenými porosty, následně s vyššími a pak krásnými jehličnatými stromy. To už jsme byli ve vesnici Wiliams, 97km před Grand Canyonem. Zde jsme přenocovali v Motelu 6. večer jsem se šel ještě proběhnout a chvíli jsem na ulici běžel vedle krásného chlupatého bílo černého skunka.
V sobotu jsme ráno vyrazili směr Grand Canyon. Po zaplacení $20 za vstup do národního parku nás cesta zavedla na samý kraj obrovského kaňonu, do kterého se v dáli, 1500m pod námi zařezávala červerná řeka Colorado. Největší kaňon na světě má delku přes 400km a široký je od 0,5 do 29km. Výhledy jsou to opravdu nádherné. Takový přírodní úkaz není kde jinde vidět. Silnice na jižní hraně kaňonu kde jsme byli (ještě jde jít na méně navštěvovanou severní stranu) je od začátku parku dlouhá něco přes 20 mil a končí na Desert View, kde je vyhlídková věž. Tedy nekončí, tudy se dá totiž z parku odjet, končí tam jen oblast vyhlídek do kaňonu a cesta se od něj vzdaluje. Po cestě je několik vyhlídkových míst a výchozích míst pro traily na dno kaňonu, nebo při jeho horní hraně. Zhruba v polovině je ještě muzeum trosek staré indiánské vesnice. Z Desert View jsme ještě jeli do Grand Canyon village, kde jsme mysleli, že bude něco zajímavého, je to ale jen obchod se suvenýry, hotely a místa pro kempování. Dále zde sídlí správa parku. Vydali jsme se tedy zase zpět směr Wiliams, kde jsme zastavili na jídlo a na drobný nákup suvenýrů. Wiliams totiž leží v tzv Route 66 historical area, protože tudy projižděla stará Route 66. městečko je to pěkné. Střed vypadá podobně jak v amerických westernových filmech, akorát v dnešní době. Dále kolem Las Vegas do vesnice Pahrump, kde jsme v Best Westernu, který byl snad nejhezčím hotelem za celou naši cestu, přenocovali před návštěvou Death Valley.
Ráno jsme se po kvalitní snídani vydali směrem Death Valley. Měli jsme to zase něco kolem 100km. Okolní krajina již byla dosti suchá. Ze zhruba 1000m.n.m. začalo táhlé klesání do parku Death Valley. Hned na začátku parku byla odbočka na Dantes View odkud je nádherný výhled na celé udolí, spodní Badwater Basin a naproti na i třítisové vrcholy. Po Danteho výhledu jsme se vrátili asi 17mil na původní hlavní silnici a po ní jsme sjeli níže. Po cestě byl Zabriskie Point, ze kterého je výhled na krásné barevné pískovcové duny. Dole na úrovni Badwater Basin je pak Gold Canyon trail, který je dlouhý asi 2mile a vede k Red Cathedral – velké stěně z červeného pískovce. V tomto kaňonu je dosti horko a bez vody je člověk rád, že tam vůbec dojde. Zde dole totiž už teploměr v autě ukazoval venku až 47 stupňů Celsia. Je to nepředstavitelné horko. Nejlépe je člověku v klimatizovaném autě, které se ale po 10min venku, kdy nejede klimatizace změní v pec. Venku se člověku moc dlouho pobývat nechce. Dále po cestě je Artists Drive – cca 7mil dlouhá jednosměrná silnice vedoucí různými zákrutami těsně pod skalami tak, aby člověk vše viděl a nemusel vylézat z auta. Na Artist Drive je jedna zastávka Artists Palette, kde je i z auta na parkovišti výhled na kopoček, kde jsou různé barvy písku a kamení a je to takové efektní. Další zastávkou je Natural Bridge, ke kterému se ale musí jít kus pěšky, kam už jsme nešli. Měli jsme toho tepla dost. Na konci cesty je Badwater Basin – nejníže položené místo severní ameriky – 85m pod hladinou moře. Od parkoviště vede nad solnou plání chvíli dřevěný chodníček, ten ale zachvíli končí a lidé chodí přímo po solné pláni. Tím jsme naplnili plán návštěvy Death Valley a přes ranch Furnance Creek jsme se vydali směrem do Yosemit. Cesta byla krásná, v podstatě 400km se táhnoucí pás hor po obou stranách silnice, přičemž se opět krajina měnila z totálně pouštní do stále více zelené s řekami, jezery a lesy. V noci jsme dojeli do Mamooth Lakes, města asi 100km před Yosemitským údolím, kde jsme přespali. Na recepci v M6 jsme dostali řádné instrukce, že v žádném případě nesmíme nechávat v autě žádné jídlo, protože tam chodí medvědi. Vlezli by do auta, jídlo sežraly a ještě by se prý pohrabali v sedačkách – mají prý rádi tu pěnu z nich a tak to drápama řádně potrhaj.
Následující den jsme si přivstali, protože jsme v Yosemitech chtěli být co nejdříve. Tušili jsme že tam bude spousta krásných míst kam vyrazit. Vstali jsme v 6 a vydali se na cestu. Už asi po 20km byla odbočka z dálnice z níž nedaleko byl vstup do Yosemitského parku. Za $20 nám Rangerka popřála příjemný pobyt a my vesele pokračovali do srdce národního parku. Už zde ale byla příroda nádherná. Chvílemi jen dojem kazil výrazný pach spáleniště po nedávných požárech. Nikde nic hořícího, ani extra ohořelého jsme ale neviděli. Pouze jednu nádrž na vodu, několik hasičských aut a v jednom údolí stoupající dým. Pak se začali objevovat nádherné žulové stěny a kopce a nakonec El Capitan. To už jsme byli skoro v Yosemitském údolí. Za El Capem v pravo Sentinel Dome a za ním Half Dome. Odbočka na Camp 4, ale prvně jsme jeli na info. Potřeboval jsem zjistit zda se dá a jak je daleko vyjít na El Capa. Bohužel jsem se dozvěděl, že to jde, je to ale asi 25km trail na celý den. Měli jsme ale na Yosemity jen jeden den, takže ten jsme nemohli zaplnit jen jedním výletem. Dále jsme se dozvěděli že Lower a Upper Yosemite Fall nyní netečou. Nechali jsme se tedy místním Shuttle busem odvézt na konec údolí, odkud jsme si vyšlápli k Vernar Fall a Nevada Fall. Je to asi 3,5mile. Vodopády jsou to nádherné, několik desítek metrů vysoké na cestě rozeklaným údolím v jehož středu teče potok mezi obrovskými balvany. Všude tu běhají jakési něco jako veverky, které jsou poněkud zvyklé na lidi a čekají kdo jim hodí co na jídlo. Hlavně jsou tam ale všude cedule, aby je lidi nekrmili. Asi to nedodržují… po této cestě by se dalo pokračovat na Half Dome, ovšem my jsme šli zpět. Po cestě jsme mezi kameny ještě zahlédli rysa, který ale už ochočený nebyl vůbec. Z přítomnosti lidí také nebyl moc nadšený a syčel. Seběhli jsme dolů k autu a přejeli jsme do Camp 4, kde jsem si zalezl na pár kamenech. Zde v Camp 4 bylo mnoho upozornění na hladové medvědy a dokonce názorná ukázka jak se mědvěd do auta vloupá a fotky medvědů u aut požírajících lidské zásoby a dokonce jednoho velkého chudáka, jak seděl v autě, hlavu ven z okénka a asi se nemohl dostat ven. Po lezení jsme jeli pod El Capa, kde jsme chvíli pozorovali lezce cca v první třetině stěny a fotili. Stěna je to úchvatná. Dále jsme se vydali směrem na Glacier Point, odkud jsme si vyšli na Sentinel Dome, který je s 2400m jeden z nejvyšších v okolí a je z něj nádherný výhled na celé údolí, El Capa a Half Dome. V 7 večer sedáme do auta a začínáme přesun směr San Francisco. Dojeli jsme 67km před SF do Livermore a přespali jsme v pěkné M6.
Ráno jsme přes Oakland Bridge vjeli do SF. Na první pohled uplně jiné město než všechna v USA. Krásné zdobené barevné domy, dlážděné chodníky (ne vylité betonem), na ulicích stromy a pejskaři. Měl jsem pocit že jsem ve Stockholmu. Prvně jsme jeli na North Beach, kde je slavný Fismermans Wharf, kde si v hospodě, nebo na ulici můžete dát mořské plody snad na všechny způsoby, dále Pier 39 u něhož žije kolonie lachtanů a na něm je spousta obchodů a hospod. Jako z celého východního pobřeží SF je odsud výhled na SF Bay s 2km vzdálenou věznicí Alcatraz, která původně byla vybudována jako součást vzkvétajícího SF a později k věznění nebezpečných věznů včetně známeho šéfa mafie Al Capone. Z North Beach to není daleko na klikatou Lombard Street a okolo ní jezdí známá Cable Car. Po povinných fotkách jsme přejeli několik bloků na jih, kde jsme se byli podívat na krásně zdobené domky staré zástavby. Údajně těchto má být v SF již málo, protože je zničilo zemětřesení. Mi ale připadalo, že je tam hezkých domků spousta a všude. Pomalu se setmělo a tak jsme se odebrali do Civic Inn na hotel, který jsme měli předem rezervovaný.
Ve středu 18.9. jsme si ještě vyjeli na Twin Peaks, odkud je krásný výhled na San Francisco a pak jsme se vydali přes Golden Gate do Sausolita, pěkného městečka při SF zálivu a pak po Highway 1 na sever do parku Muir Woods. Zde rostou gigantické sekvojovité stromy Redwoods, které dosahují výšky až 100m a jsou kolem 1000 let staré. Jsou vyšší než sekvoje, ale mají tenčí kmen a jsou mladší. Park to byl nádherný, taková skoro džungle. Skoro pohádková krajina dala za vznik např. scénám z filmu Hvězdné války. Dále jsme jeli přes Berkeley, kde jsme v The North Face Outletu nakoupili, Gilroy, kde jsme zase jeli do Premium Outlets až do Visalie – města nedaleko našeho posledního cíle, Sequoia National parku.
Z Visalie jsme ráno přes Three Rivers dojeli do Sequoia National Parku. Příroda tu byla pěkná, stromy a říčka stékající dolů do údolí. Vůbec se nám nezdálo, že by tu někde měli být sekvoje. Stále v jejich očekávání jsme tedy jeli pořád dál, cesta se začala zvedat, projeli jsme několik serpentin a pak se začali kolem cesty objevovat gigantické stromy. Měl jsem pocit jako bych byl v pohádce. Cesta často musela uhýbat stromům, které byli i širší než auto. Dojeli jsme v Giant Forest Muzeu, kde bylo velké parkoviště a infocentrum. Zde byla krásná čtveřice obřích sekvojí. Dále jsme se vydali k Moro Rock, kde byla krásná vyhlídka a Tunnel Log – průjezd autem kmenem spadlé sekvoje. Posledním místem kam jsme se zde chtěli podívat byl General Sherman Tree – největší strom světa. Zde jsme udělali malý pěší okruh mezi nádhernými gigantickými stromy a pak už jsme jeli do Pismo Beach do Premium Outlets na nákupy a dále do Santa Barbary, kde jsme měli poslední nocleh.
Ráno jsme si prošli Santa Barbaru, která je považována za centrum amerického západního pobřeží a přes poslední nákupy v Premium Outlets v Camarillu jsme dojeli do Los Angeles, kde jsme v 17.00 hod vrátili auto a v 20.40 odlétali do New Yorku. V New Yorku jsme byli 21.9. v 5.00 hod ráno. Šli jsme do Museum of Modern Art využít naši poslední vstupenku z City Passu a pak do Central Parku. 22.40 nám to letělo z New Yorku do Amsterdamu, kde jsme zase měli 8 hodin čekání, tak jsme šli na prohlídku města. 22.9. v 21.20 jsme přistáli v Praze.