Z Brna jsme vyrazili ve středu večer a po osmi hodinách cesty jsme dojeli něco po půlnoci do Trafoi. Auto jsme zaparkovali ještě kousek dál směrem k nástupu na chatu Berglhutte. Přespali jsme na parkovišti a ve čtvrtek kolem jedenácté vyrazili. Hlavním cílem výletu bylo vyjít se skialpama na 3905m vysoký Ortler z jihu a sjet dolů.
Cesta nahoru lesem po pěšině začínala u kostela a Tres Fontanes po značené turistické číslo 15. čekalo nás 1600m převýšení na bivak ve 3200m na hřebeni. Zezačátku nebylo dostatek sněhu, ale asi po 300 výškových metrech jsme mohli nasadit lyže a s nimi již dojít na Berglhutte ve 2188m. chata byla zavřená, takže jsme po krátkém zastavení pokračovali vzhůru prvně traverzem v pravé části údolíčka pod skalami. Na konci traverzu pokračovala cesta vlevo směrem k sedlu. Traverz byl v mírném stoupání a po cestě jsme přecházeli mnoho lavinišť. Po odbočení vlevo se cesta začala pomalu zvedat až nakonec u výšvihu na sedlo vpravo bylo stoupání tak příkré, že jsme museli sundat lyže a jít pěšky. Bez lyží jsme se ovšem propadali po pás do sněhu a posledních asi 50výškových metrů na hřeben nám trvalo asi hodinu a bylo půl deváté večer. S ohledem na toto, dále na to, že jsme s jistotou nevěděli kde je bivak Lombardi, kam jsme měli namířeno (jisté bylo že aspoň ještě 100 výškových metrů) jsme se rozhodli, že raději půjdeme dolů. Honza nasadil lyže hned nahoře a začal sjíždět. Já s Kubou trošku níže (brzy jsem je ale zase sundal a šel pěšky) Michal je nasadil tam, kde já jsem sundával. Svah byl příkrý, sníh na něm zmrzlý i s nerovnostmi a nohy po celodenní cestě s těžkým batohem nahoru unavené natolik, že jsem ani nedokázal vytočit oblouk. Cesta dolů byla docela pomalá, protože jsem se stále propadal po kolena nebo víc. Brzy se setmělo, takže jsem se již po cestě rozhodl že nejdu až k autu, ale jen k Berglhutte, kde přespím u chaty. Zachvíli jsem došel Michala, který na mne čekal a ten mi úmysl s přespáním u chaty také oznámil a řekl že tam jedou i kluci. Po chvíli lyže sundal i Michal, takže jsme šli pěšky oba. Nejlépe se šlo v laviništích, kde byl sníh udusaný a člověk se tolik nepropadal. Jak jsme došli k traverzu, nasadili jsme znovu lyže a kolem půlnoci dojeli k chatě. Kluci u ní nebyli, ale byli otevřené dveře. Ve vytopené kuchyňce si akorát ohřívali hovězí lýčka, které jsme táhli nahoru v zavařovačkách.
Přespali jsme tedy v chatě a v pátek jsme se v klidu ráno nasnídali a došli dolů k autu. Po krátkém sušení věcí a odpočinku jsme přejeli na druhou stranu masivu Ortleru do Suldenu. V Suldenu jsme se stavili v Messnerově muzeu, dali pár piv na parkovišti a šli spát. V plánu bylo v sobotu vyjít na 3376m vysokou Suldenspitze.
Ráno jsme vstali chvíli po šesté a o půl osmé jsme vyrazili nahoru. Cesta začínala výstupem sjezdovkou pod lanovkou v Suldenu. Až k horní stanici lanovky se jde stále mírným stoupáním nahoru sjezdovkou. U horní stanice lanovky cesta pokračuje traverzem vlevo v údolíčku a pak přímo nahoru ledovcem, který se na konci trošku zvedá. Celou cestu je vidět zasněžená kopule – vrchol Suldenspitze s krásnou převějí. Po asi 5hodinách jsme s Kubou nahoře. Pár rychlých fotek s sjížíme asi o 50m níže do sedýlka počkat na Michala. Ten za chvíli přichází a tak se vydáváme na krásný sjezd dolů. Široký ledovec dává možnost krásnému lyžování. Sníh akorát natátý, takže konečně i pořádná lyžovačka. V nižších partiích je ale již sníh hodně mokrý, takže se tak trošku lepí na lyže. O půl třetí jsme u auta, takže po rychlém obědě vyrážíme ve 4 směr brno, kde jsme zase chvíli po půlnoci.
