Ráno nás probudil řev ptáků. Měli jsme pocit že jsou to papoušci. Po cestě na snídani jsme na stromu u hotelu viděli skupinu nádherných Ara Macao, jak požírali nějaké plody. Nádherní ptáci. Tato oblast je vyhlášená tím, že jich tu mnoho volně žije. Po snídaní jsme se z Tarcoles kousek vrátili do parku Carara. Díky blízkosti k moři je tu velmi specifické klima. Velké teplo a vlhko vytvořilo zase o něco jiný les. Nejvíce je tu vidět různých plazů a ještěrů. Také jsme tu viděli barevné žaby, které jsem doteď marně hledal. Dále jsou tu krásné velké stromy a nějaké endemitní rostliny. Prohlídkový okruh má něco pod 5km. Ještě asi 2km serverně od parku Carara je delší most přes Rio Tarcoles, kde se dole pod mostem vyvalují krokodýli. Po krokodýlech jsme pokračovali dál směrem na jih směr Jacó. V Jacó jsme se ubytovali v moc pěkném hostelu Casa Jungla. Na Playa Jacó bylo také dobré koupání s pěkným zákoutím, kde se do oceánu vlévala řeka a nad námi létali papoušci Ara. Jacó a vůbec hodně pláží na pacifickém pobřeží jsou vyhlášené pro serfování.
V pátek jsme již pokračovali dále směrem do Manuel Antonia. Po cestě jsme se stavili na obrovské Playa Hermosa. Byli zde nějaké ubytovací komplexy, ale ne mnoho lidí. Zřejmě kvůli období, kdy jsme tu byli. Nádhernou několik km dlouhou pláž jsme tak měli pro sebe. Koupání v teplém oceánu s velkými vlnami bylo moc příjemné. Na pláži bylo zase hodně palem, takže jsme i sehnali nějaké čerstvé kokosy na osvěžení. Ubytování z booking.com jsme měli v Appartaments Baile Iguana. Pěkný komplex apartmánů na kopci s bazénem s výhledem na oceán. Protože se nám tu moc líbilo, bylo to jediné místo, kde jsme strávili dvě noci. První den po příjezdu jsme se už jen koupali v bazénu a druhý den jsme šli do parku Manuel Antonio. Zde tedy bylo asi nejvíce lidí, ale jak jsme později zjistili, bylo to kvůli tomu, že do parku chodí hodně lidí na pláž Manuel Antonio. Pláží je tu víc, ale tato je asi nejhezčí a nejnavštěvovanější. V parku jsme viděli druhého tukana, nějaké ještěry, mývali a konečně i hada kterého se podařilo vyfotit. Pláž byla krásná v zátoce, ale bylo tu hodně lidí. Mývali byli dokonce tak chytří, že lidem kradli chipsy včetně pytlíku.
V neděli 7.9. už byl čas se pomale přibližovat k San Jose. Od oceánu jsme se začali vracet do centrální části a dojeli jsme do Cartaga, kde jsme měli trošku problém s ubytováním. Na booking.com rezervované ubytování jsme prvně nemohli najít, pak jsem se s pomocí místního dovolal šéfovi, který mi řekl, že dnes není možné se ubytovat. Naštěstí nedaleko jsme našli jiný obstojný hotel.
Brzo ráno v pondělí jsme vyrazili na asi 25km vzdálený, 3432m vysoký vulkán Irazů. Cesta z Cartaga je stále do kopce a cesta vede těsně pod vrchol. Původní obava z napřízně počasí, když v Cartagu byla pod mrakem pak ustoupila, protože jsme vyjeli až nad mraky. Brzo ráno je třeba jet jednak proto, že kolem deváté tam přijíždějí prvný autobusy lidí a kolem desáté pravidelně přicházejí mraky zhoršující viditelnost. Vulkán naposledy mohutně vybuchlý v roce 1963 je stále činný. Naposledy méně explodoval v roce 1994. Po obejití krátkých trailů jsme již jeli do San Jose vrátit auto a znovu se ubytovat v hotelu Quinta Avenida. Odpoledne jsme šli ještě do centra projít si hlavní pěší ulice, zjistit odkud jede bus na letiště a ve 3:40 v úterý ráno jsme už jeli na letiště. Po zaplacení odletové taxy 26 USD jsme v 7 ráno odletěli po deseti dnech s Kostariky.
