Malta na šest dní se ukázala být akorát. Při plánování jsem si říkal: malý ostrov, není extra potřeba cokoli řešit dopředu a vytipoval jsem si pár míst kam pojedem s tím, že zbytek pořeším na místě. Ženě jsem tento plán sdělil s tím, že na ten ostrov Gozo bych ani nejezdil. Ona na to: „myslíš tam kde bydlíme?“
OK, bydlíme tam kam sem ani nechtěl jet a zbytek pořešíme na místě.
Aspoň to bude zajímavější. Jedem tam kam sme ani nechtěli, takže by to tam nemuselo být tak turistický a o to panenštější.
Na ostrově 6x13km nemusím plánovat už vůbec nic. To se udělá samo…
Mezi Maltou a Gozo jezdí trajekt v třicetiminutových intervalech aji přes noc za 20 éček (auto a dvě osoby), takže pohoda. Na Maltu si zajedem kdy budem chtít. Na místě sme zjistili, že se platí jen cesta z Gozo na Maltu, takže na Gozo jedeš grátis a zpět na Maltu si zaplatíš 20 EUR.
Z Vídně odlítáme až pozdě odpoledne, takže auto vyzvedáváme v osm večer a na ubykaci ve Victorii, středobodu Goza jsme s plavbou trajektem před jedenáctou. Říkám si „furt dost času na plánování itineráře“.
Při snídani druhej den se teda podívám „kam bysme tady mohli“.
Beru to systematicky podle mapy.cz a nacházím zajímavost. Jediná vodní plocha na ostrově a ještě k tomu spojená s mořem jakýmsi kanálem. Il-Qawra tad-Dwejra. Říkám ženě „jedem tam, je to tam zajímavý a je tam nějaký jezero u kterýho je pláž“. S tím, že na pláži pak naplánuju další program.
Vyrazíme tedy tím směrem a po cestě hledáme, kde bysme si dali lepší kafe, než ráno na hotelu z automatu.
Jo ještě jsem zapoměl na včerejší překvapení, když mi baba v půjčovně aut říkala „jo a viete, že se tuná jezdí vlevo?“ (byla to Slovenka, žijící 7 let na Maltě).
Takže já, soustředěnej na to, co je tady všechno při řízení naopak a co naopak ne, jsem mojí jen řekl: „Koukej okolo, kdybys viděla něco jako Café, řekni. Zastavím. Moc se mi nedaří věnovat se řízení a hledat ještě kavárny“
„Divej! Kavárna!“ nás zastavila cedula u silnice a v ní dobře vyhlížející bar v Ta Dbiegi crafts village. Než sednem na kafe, procházíme to se slovy „tady dělaj asi něco místního“. Klasický místo pro turisty. Ručně vyráběná keramika, ručně foukaný sklo, borcem (taky) ručně tepaný z plechu a pěkně nabarvený sošky, zvířata, věšáky a já nevím co všechno. Jo; všechny věci dost originální ale vlastně úplně nahovno. To si člověk koupí, doveze to dom, někam to dá a už se k tomu nikdy nevrátí. Akorát ho to sere, když se stěhuje a říká sí, kolik má kurva krámů. (vím to, mám toho plnej sklep a garáž u našich a tak jsem si po pár stěhování, který mně mimochodem zanedlouho čeká jedno další, řekl, že už nic takovýho vozit nebudu)
Kafe šlo. Kávová potřeba uspokojena a jedem dál, hlavně vlevo!
Příjíždíme k parkovišťu, říkám „tady někde má být to jezero“ Hledám (v hlavě jsem měl 140m průměr, kterej jsem si měřil na mapách) a nic moc nevidím. Dobře, dem k mořu. Skalnaté pobřeží, které omývaly vlny, bylo velkým lákadlem…
Bylo tam hodně turistů. Procházíme se, všici chodili jedním směrem, říkám si, že tam musí být něco zajímavýho, že tam všici čumí a fotí si to, ale bylo tam jen moře a útes, stejně jako na mnoha místech jinde na Gozo. Dost to tam smrdělo rybinou jakýmasi vyplavenýma modrýma nevím co. Chaluhama nebo řasama… tak sme šli jinam po útesu, kde byly pěkný tůňky. Natěšení na koupačku sme si z jedný udělali vlastní bazén a nahej sem tam (pomalu) skočil. Čekali sme, že moře bude studenější. Moja si na to aji koupila neoprén, ale že bude studenej aji náš bazén sme nečekali.
Pak sme se slunili a byla pohoda. Ale nikdo další se tam nekoupal. Turisti chodili okolo, zájezd poláků si furt fotil něco naším směrem, průvodce jim cosi povídal do kecafonu, ale my sme měli svoju pohodu. Řádně vyslunění sme si po nějaké době řekli, že jedem dál
„Poď, ještě se tady vyfotíme“ vznikla fotka, ke který se ještě vrátím.
Šli sme teda objevovat původně plánovaný jezero, který byl ve skutečnosti jen takovej flus moře, spojenej s mořem průjezdem ve skále, jeskyňou.
Jeskyní je na Gozo/Maltě spousta. Vlastně většina míst, který sou turistický profláklý jsou jeskyně, kostely, vykopávky, nebo pláže, který sou doplněný zase jeskyněma. Když Vás nezajímají kostely a vykopávky, točíte se hlavně okolo pláží a jeskyní.
Jezero teda nic moc. Takovej jakoby spíš přístav s molem, kam nahánijou turisty, aby si zaplatili průjezd loďou jeskyňou. (weby tomu říkají honosně „Inland sea“) Aspoň sme tam viděli medúzu, co asi byla na posledním tažení u břehu, protože se dostala do pasti moře na pevnině.
Jedem dál, tady už není co. Ale máme hlad, tak si říkáme, že vyzkoušíme jeden z karavanů, kterých je tu požehnaně, Street food bistra. Zaujal mně Tamelyn‘s, koukáme na cedulu a ozvala se baba, že cokoli bysme chtěli vysvětlit…už nám říkala co je co. Zajímavá koc. Jihoafričanka, která procestovala celej svět, tam dělala to, tam měla hospodu a teď je tři roky na Maltě. Každej týden mění menu, protože ju nebaví dělat furt to samý dokola a inspiruje se státy, který dřív navštívila. Fajn kulinářskej zážitek, za mně přesně street food, jakej si představuju.
Jedu dál po mapě na severní části Gozo a nacházím zajímavost; pláž zařízlou do ostrova, Weid il-Ghasri Beach.
Dorazíme na místo, rači parkuju opodál a docházíme k místu zájmu pěšky. Trousící se turisti už naznačují, že jsme správně, ale zároveň i předjímají další turistický místo. Přicházíme na kraj skaliska, po jehož úbočí vedou schody dolů a náhled zvrchu už dává zapravdu fotkám z internetu. Do ostrova se zarývající zářez azurově průzračného moře zakončený bílými oblázky léta převalujících se kusů šutrové hmoty. Scházíme důle a idylku za mne dosud nepoznanýho přírodního úkazu kazí jen (aspoň ne davy) hrstky turistů. Je to tady ale malej prostor a tak mne serou i ty hrstky.
Koukání a nasávání atmosféry vyruší jakýsi zvuk za mnou. Otočím se a z pololeha se zvedá přerostlý Jack Russel teriér. Říkám si: „tyvole, ten byl předchvílí nademnou na tý skále a teď je tady dole…“ normálně čokl, asi bez pudu sebezáchovy, skočil dolů na kameny z dobrý čtyři metry vysoký skalní poličky. Asi ještě větší magor než náš Alvin! Koukačka, koupačka, pohoda. Jedem dál. Poslední zastávka horkou jehlou ušitýho itineráře dnešního dne je Ramla Bay. Nejznámější gozoovská pláž/bay. Ještě teda po cestě zpět k autu kontrolujeme místní staré, do útesu vytesané bazénky na vysušování mořské vody a její přeměny na sůl. Říkám si „jak je možný, že si tady s tím někdo dal tu prácu, vytesal to a teď už to nevyužívá?“. Asi modernizace, která neprospívá tradičním řemeslům. Chvíli jedem po pobřeží kolem děcek, brouzdajících se v tůňce se slovy „jé, voni tam mají taky bazén“ (byla to jedna z nádrží na přeměnu mořské vody na sůl), dál do vnitrozemí, kde se půjčeným Hyundai i20 prodíráme křoviskama po úzké betonové cestě, která půjčovnu stála další slušnej škrábanec na dveřích.
Slávu Ramla Bay potvrdila i její obsazenost. Hlava na hlavě. Na chvíli lehnem, skočíme do moře a jedem dom…teda na hotel.
Večer ještě vyrážíme do města. Ve Victorii (Rabat) je dominantou Citadela, staré město, obývané již od doby bronzové. Středobodem je kostel, který je honosný stejně jako v každé sebemenší vesnici na Maltě. Procházíme se po hradbách, které nabízí pěkné výhledy na všechny konce ostrova díky tomu, že jsme snad na nejvyšším místě Goza.
Další den se má odpoledne kazit počasí. Jedem teda prvně na pláž. Vybral jsem další z oblíbených (na netu), San Blas. Podle toho co psali, to měla být odlehlá menší písečná pláž. Z vesnice Nadur jedem po úzké strmé cestě k moři, kde jsme ke konci rači nechali auto na parkovišti a nejstrmější část šli pěšky. Bohužel pláž nic moc. Hledáme písek. Není tam. Říkam „dem dál, tam bude“. Není, je to světlý jakoby pískovec a na ležení nic moc. Hlavně přístup do moře je tam skalnatý. „Menší písečná“ pláž je asi teda pod půlmetrovým nánosem mořských řas na začátku. No jo, sme mimo sezónu, tak není uklizeno. Hledáním ideální pláže sme teda prodrbali dopolední pěkný počasí, tak se vydáme na turistiku. Nedaleko, u města Marsalfom jsou nějaké solné pánve Salt Pan. Dojeli jsme do zálivu Xwejni, kde necháme auto a jdem vstříc solným pánvím. Sou to ty samý tůňky, okolo kterých sme jeli včera. Procházíme kolem asi 1km pásu pobřeží, který je posetý solnými tůňkami. Podle cedulí jsou některý dodnes používaný, tak aspoň že tak. Nemá se tam chodit a nechávat bordel, protože jim to pak kazí sůl… Dojdem až ke včerejším pánvím, takže sme nedaleko naší již oblíbené pláže, zářezu Weid il-Ghasri Beach. Tak aspoň tady se vykoupem. Dokonce nám vysvitlo slunko v škaredopočasím odpoledni. Vykoupaní chceme ještě za nějakým poznáním, tak valíme znova do Ramla Bay, abysme si vystoupali do velké jeskyně na kopcu nad ním. Mixta Cave; z pláže Ramla je to asi 10min pěšky, 67 výškových metrů. Z vrchu pěknej výhled na záliv Ramla.
Po dvou dnech na Gozo chceme dát prostor i Maltě. Další den tedy hned ráno na parník směr Malta. Načasování akorát (asi proto, že to jezdí furt), přijíždíme, najíždíme na trajekt a cestou marně vyhlížíme delfíny. Na Maltě to chcu vzít systematicky tak míříme hned na severu k Popeye village, místo, kde se natáčel Pepek námořník; pro film vybudovaná vesnice pohádkových domků v zálivu Prajjet. Je tam i zábavní park pro děti, ale tam bez naší malé nemíříme. Chuť po moři nás žene k blízkému zálivu Tuffieha a jeho pláži, kde se vysluníme, smočíme a zvědavost nás zavede ještě na kopeček, který odděluje Tuffieha od Qarraba Beach, která jak se později dovídám, je někdy navštěvována nudisty, ale potajnu, protože Nuda na Maltě není moc tolerovaná (rozuměj koupání bez plavek). Z kopečku se dá udělat malá vycházka, poloběhem na 10min okolo útesu Qarraba na poloostrově. Poslední zastávkou dnešního maltského výpadu je jeskyně Blue Grotto. V pobřežním útesu zařízlá „jeskyně“, taktéž hojně turisticky navštěvovaná.
Po válení u moře a městských památkách chceme nějakou přírodu. Je fakt těžký na Gozo i Maltě (Malta je v tom ještě horší) najít něco jako park, přírodu, prostě oblast bez náznaku lidského působení. Podle mapy.cz jsou takto značený jen dvě místa. Jeden „park“ přesněji křížová cesta na kopec o rozloze asi 600×120 metrů a druhý, větší u útesu Cenc, kde se dá udělat asi 3km okruh. Vybíráme tedy tento. Začátek výšlapu volíme pláž Mgarr Xini. Zas nás náhoda zavedla na zajímavý místo. Další zářez, tentokrát větší a očividně hodně oblíbený u potápěčů. Malá oblázková plážička, ale hodně se nám tam líbí. Potápěči (na koukání zajímavější jak turisti), hospoda a mořský kačeny s malýma (stejný jak u nás, ale netušili sme, že můžou žít aji v mořu). Procházka k útesu Cenc super, okořeněná Cenc Dolmenem. (šutr na čtyřech jiných. S pár kamošama bych ho tam taky vyrobil, ale prej je to nějaký starý pohřebiště z doby bronzové (ještě sem to tady nepsal, je to doba zhruba 2000-700 před kristem. Jojo, tam se to uvádí a počítá z druhý strany, stejně jako řízení na Maltě na druhý straně). Po návratu na Xini dáváme k obědu mořský plody, smažený kalamáry a chobotnicu.
Poslední celý den maltského výpadu jedem zas na Maltu. Na Gozo už krom pláže Ahmar, kterou sme se rozhodli oželet, není co dělat. Vyhledám teda nejzajímavější a zároveň se snažím nezaplněný turistama, místa na severu Malty. První zastávkou je písčitá pláž v zálivu Armier odkud je to v dochodové vzdálenosti ke Coral Cave, v útesu propadlé nádrži, spojené jeskyňou s mořem. Po cestě potkáváme na cestě zelenýho chameleona. Udělal nám radost! Další zajímavostí Malty je Victoria Lines, v podstatě maltská čínská zeď, dvanáctikilometrová stěna oddělující sever ostrova od jihu, kterou v 19.století vybudovali angličani, aby ochránili britské přístavy na Maltě. Jedná se o systém opevnění primárně ze zdi, obranných věží a dalších vojenských objektů. Na čínskou zeď se jdeme podívat v oblasti údolí Bingemma, kde jsou ještě ve skále vytesané katakomby, u nichž není známo, esi sou z doby bronzové, nebo z dob řecko punských válek. Cestou tam se stavíme na útesech u vesnice Bahrija, které mají být nejhezčí na ostrově. Asi je to hudba minulosti, nebo sme dojeli jinam. Na parkovišti za vesnicí Bahrija byly stezky všema směrama označeny cedulou Private property, no trespassing. Přesto sme se jedním nejméně násilným směrem vydali kus po pobřezí a jo; bylo to zajímavý. Sráz k mořu s pěknýma pískovcovýma útvarama. Poslední den chceme strávit u moře, nechceme nic hledat, tak jedem na jistotu na pláž Tuffieha, dáme opalovačku, moře a valíme na letiště.
