Na prodloužený víkend s červencovýma svátkama jsme se s Dědkem a Ondrou vydali do Otztalek. Za cíl jsme si dali Wildspitze, druhou nejvyšší horu Rakouska a pak program dle nálady a podmínek na místě.
Z Brna vyjíždíme v pátek odpoledne s plánem přespat u Chiemsee v Německu a ráno pokračovat dál. U Chiemsee jsme večer a déšť nás nutí vytáhnout stan a ve třech nepohodlně spát ve stanu pro dva. Ležíme na střídačku, takže hoši mají na krásno hlavy vedle mých noh a já hlavu vedle jejich noh. Naštěstí flaša vína na dobrou noc dala zapomenout nepohodlí ve stanu i okolo projíždějících vlaků. Nespali jsme totiž přímo u jezera, ale o kus dál ve vnitrozemí v lese, bohužel hned u tratě vlaku. Ráno po koupačce v jezeru jedeme dál směr Vent, kde jsme kolem poledne. Balit věci a vyrážet nahoru se nám po ne moc dobré noci neche, takže nikam nespěcháme, zevlíme a povalujeme se u auta.
Kolem čtvrté odpoledne v sobotu jsme teprve připraveni a vyrážíme nahoru k Bresslauer Hutte. Zhruba 1000m na chatu v 2844m je zhruba na 2,5hodiny. Výstup zprvu vede prudším svahem pod lanovkou. Zhruba po hodině docházíme ke konečné lanovky. Chvíli před ní nás ještě překvapí krátký dešťík, takže se přioblékáme. Po další hodině a půl jsme u chaty. Poměrně velká plně vybavená chata je nám na chvíli v dešti příjemným útočištěm. Když ale vidíme, že déšť neustává, opouštíme příjemné chatové klima a vyrážíme do deště kus za chatu stavět naše bydlení. Najít dva kusy roviny na postavení dvou stanů není jednoduché, ale nakonec se daří a zanedlouho již vaříme ve stanech. Já spím sám, Ondra s Dědkem mají jednopokoják sdílený. Déšť v noci byl silný a vytrvalý a klukům po chvíli kape na hlavu z proteklé celty a zjišťují že mají mokré spacáky a spí v kalužích. Plánují evakuaci do chaty, zřejmě to i na mně volali do mého stanu, jenže já spal tvrdě a v suchu, takže jsem o jejich volání neměl ponětí. Nakonec usínají i v mokru a přežijí to…
V neděli ráno budíček v 6. Naštěstí už neprší. Plán na dnešek je vyjít trošku lezeckou cestou po hřebenu na Otztaler Urkund a z něj pokračovat po hřebenu na Wildspitze. Cesta na Urkund se chvíli nad Bresslauer Hutte odděluje směrem doprava od normálky na Wildspitze. Vede po kamenitém žebru ke skalnímu výšvihu na hřeben, který vede na Urkund. Pěkná vyhlídková cesta po hřebeni s jedním lezeckým místem, kde jsou ale borháky k bezpečnému zajištění končí na 3554m vysokém Otztaler Urkund. Z něj se chvíli po hřebínku, krátkém sestupu na sněhové pole a dál po hřebeni dá pokračovat na vrchol WIldspitze. Nalézáme do stěny pod vrcholem Wildspitze, ale cestu kudy by se dalo jít nenacházíme, takže volíme cestu dolů. Stěna je jeden velkej kamenolom. Na Wildspitze půjdeme zítra. Scházíme zpět na sněhové pole a doprava svahem s laviništi dolů k normálce na Wildspitze a po ní zpět dolů. Jsme tam už kolem druhé, takže se necháme zlákat na pár točených do chaty, pak stan, večeře a spát. U stanů nás ještě navštíví zvědavé stádo ovcí, které se už předešlou noc potulovalo okolo.
Pondělní ráno je zase poklidné a po budíčku kolem šesté vyrážíme k Wildspitze normálkou. Záměrně jsme nechali více skupinám náskok, abychom se nepletli na ferratě k Mitterkarjoch. Pod ní jsme za něco málo přes hodinu a v sedle Mitterkarjoch, odkud je to nahoru už jen po ledovci jsme za hodinu a půl. V sedle dáváme krátkou pauzu a svačinu. Dál pokračujeme po ledovci vpravo směrem k vrcholu Wildspitze. Něco kolem hodiny cesta po ledovci, pak krátký výšvih vrcholovou pyramidkou a jsme na vrcholu 3770m. Nádherný výhled po okolí na všechny strany snad kazí jen velký kříž a jeho upevňovací lana. Pro sestup volíme stejnou cestu a místy i rychlejší sjezd po prdeli. U stanů jsme zase docela brzy, takže se zbytek dne válíme, opalujeme a vymýšlíme program na poslední den. Už dnes se nám líbil zasněžený vrcholek Hinterer Brochkogelu vlevo nad sedlem Mitterkarjoch, takže na další den volíme tento cíl.
Poslední den prozměnu dřívější budíček, abychom byli u na ferratě první a byli brzo zpět u chaty. První pozici nám trošku kazí Dědek, ale skupinky, které vyšly před námi docházíme a za hodinu a něco jsme nad feratou. K Brochkogelu je to odsud po ledovci doprava, krátkým výšvihem na krásný hřeben a po něm sněhem a místy skálou až na vrchol 3628m. Hřeben je místy exponovaný kamenolom, takže se raději jistíme. Z pěkného vrcholku zachvíli vidíme Wildspitze a okolní kopce. Následuje rychlý sestup k chatě, přebalení a sestup až k autu. Kolem druhé vyjíždíme z Ventu, na cestě spíme zase u Chiemsee – tentokrát přímo na pláži a další den dojíždíme do Brna.
