Kam jet na letošní zimní dovolenou jsme zprvu vůbec netušili. Věděli jsme, že nechceme po Evropě jako loni, protože ani na jihu tu ještě na konci února není teplé počasí. Věděli jsme že nechceme směrem do Jižní Ameriky ani do Afriky a tak jediný směr zbyl směr Asie. Prvně jsem se díval po Thajsku či Malajsii a jak jsem tak bloumal po google maps, zahlédl jsem ji. Srí Lanku! Okamžitě mne to nadchlo. Malajsie a Thajsko už jsou přecijen turisticky hojně navštěvované destinace. To by Srí Lanka být nemusela. „Zářivá země“ což je překlad názvu Srí Lanka ve mne po pár chvílích bádání na internetu opravdu vzbudila dojem perly vedle Indie rozprostírající se na ostrovu ve tvaru slzy. Ceny letenek byli také příznivé, kolem 12tis a tak bylo rozhodnuto. (bohužel to byla cena před intervencí ČNB, která cenu zvýšila na 14500,-Kč a my si letenky kupovali až po ní. No už se nedalo nic dělat, vidina dovolené na Srí Lance byla silnější než 2500,-Kč navíc kvůli měnové politice). Letenky jsme koupili od Emirates přes Dubaj. Let trvá asi 5 hodin do Dubaje a 6 hodin pak do Colomba.
24.2. tedy přistáváme v Colombu kolem 9 ráno místního času. S cestou z Brna, čekáním v Dubaji, které nebylo krátké ani klidné: už v Praze jsme dostali letenky bez sedadel s tím že sedadla nám přidělí na gateu. Jak já toto nemám rád, ale nic jsme nenadělali. Na gateu v praze klasika, jste mladí, umíte anglicky? Tak to Vám nebude vadit sedět u exitu, že? No dobrá, tak naposled. No a v Dubaji jsme šli asi 3x k přepážce Emirates, aby nám přidělili sedadla, abychom měli jakousi jistotu. 3x nám řekli ať přijdeme za hodinu a nakonec nás poslali zase až na gate. Na gateu nás dali bokem ať vydržíme. Tam se zjistilo, že místa nemá asi polovina pasažérů, kteří tam čekali na odlet a začali se trošku dít zmatky. Některým lidem dokonce řekli že se možná nevlezou, takže ti se začali rozčilovat, hádat se, my jsme tam jaksi proklouzli k přepážce a ještě se nám podařilo směnit boarding pass bez sedadla za správné se sedadlem. Konečně. I tak mělo letadlo asi dvě a půl hodiny zpoždění, jsme byli už asi 24hodin na cestě a tam bylo teprve ráno. Už jsme byli docela unavení. Na letišti po krátkém odbavení a kontrole víz (vízový formulář na webu s poplatkem asi 20USD) jsme na uvítanou dostali srílanské SIM karty a šli jsme vyměnit peníze. Tam už se ukázala Srí Lanka. Jednak vedro kolem 30 stupnů, druhak spousta směnárníků, kteří už už pokřikovali, ať si Rupie koupíme právě u nich. Kurzy se lišili docela málo, ale někde byli poplatky. Nakonec jsem vyměnil u Bank of Ceylon. Protože mezinárodní letiště Bandranaike není uplně v Colombu, ale v 30km severně vzdáleném Negombu, začal jsem přemýšlet jak sehnat taxi, aby nás co nejrychleji hodil do nějakého hotelu v Colombu a my mohli jít spát. Nakonec vše bylo jinak.
V podstatě už na začátku se stalo to co jsem si doma říkal že nechcu, nakonec jsme ale za to byli rádi. Přemlouvači a prodavači jsou srílančané velmi dobří. O tom mne přesvědčili hned na letišti. Jak jsme si to kráčeli s batohy, už na nás pořvávali taxi? Taxi? Taxi chcu, tak proč ne. Zeptám se co nabízí. Pán se hned představil, posadil nás ke stolku ve svém malém letištním stánku a ptal jsem kam jedeme. Říkal jsem mu jen do Colomba, někam na hotel a spát. Hned začal tahat fotky spokojených klientů a začal nám prodávat taxi ne na jednu cestu, ale na celý týden s řidičem, který nám udělá i částečného průvodce. Prvně jsem to vůbec nechtěl kvůli ceně. Tu pak postupně snižoval a začali jsme počítat kolik by to stálo autobusama a kolik času ušetříme s jeho řidičem. Pravdou je, že cena autobusama by byla nižší, ale s řidičem jsem zase ušetřili mnoho času. Rázem jsem mohl do plánu zařadit destinace, které jsem při dřívějším plánování z nedostatku času vyřadil a ještě se rýsovalo, že budem muset přidat něco navíc. Nakonec jsme se domluvili že řidič zajistí za 87000 rupií dopravu po dobu sedmi dnů, každý den hotel se snídaní. Bylo to u společnosti Airwing. Panu Lionelovi jsem tedy zaplatil, ten chvíli volal a zachvíli dorazil náš řidič. Maklus s klimatizovanou Hondou. Naložil nás a hned jsme jeli do první destinace, Anuradhapury. Z Negomba je to kolem 200km. S průměrnou cestovní rychlostí kolem 50km/h je to ale na 4hodiny cesty – autem. Autobusem by to bylo asi na celý den, protože ten zastavuje všude, kde si na něj někdo mávne. V autě jsme se mohli i prospat, takže jsme dojeji do hotelu v Anuradhapuře a šli si akorát lehnout a pak do bazénu. Ráno nás čekala prohlídka starobylého města Anuradhapura.
Anuradhapura je významnou archeologickou lokalitou. Založeno bylo kolem 4.století před naším letopočtem a dlouhou dobu bylo centrem politického i náboženského života na ostrově. Je zde mnoho budhistických klášterů a pozůstatků starověkých budov. Budhisticky nejvýznamější je zřejmě Jaya Sri Maha Bodhi – budhův strom, dále Ruwanweli Saya stupa, Abhayagiri Dagaba, Jethavanarama, Moonstones a zbytky starobylého města. Ruwanweli Saya stupa je velká bílá stupa, velmi zachovalá. Stupy jsou kopulovité stavby ke kterým se chodí budhisté modlit. Každá leží na čtvercovém podstavci, který je často zdoben například jako stojí na hřbetech slonů. U každé stupy je přistaven malý domek ve kterém je právě Budha. Nejčastěji ležící velký, nebo sedící, nebo více různých soch. Zajímavé je, že do kopulovitých staveb se nedá vkročit. Modlitby probíhají venku. Velikost je různá. Od malých po velké. Největší byli asi právě v Anuradhapuře. Jinak jsou po celé Srí Lance. Jethavaranama stupa je zase celá cihlová, má ovšem rozbitý vrchol. To ovšem neubírá na kráse a velikosti této stavby, která je mimojiné prý nejvyšší cihlovou stavbou na světě. Sri Maha Bodhi je různě podpíraný strom u modlitebního domku, kde je zřejmě největší koncentrace modlících se srílančanů a běhajících opic. Moonstone, měsíční kameny jsou kameny ležící před vstupem do každého chrámu. Jsou na nich vyobrazeni slon, lev, kůň a bůvol jako symboly růstu, energie, síly a trpělivosti. Po celodenním výletu v Anuradhapuře se vydáváme dále směrem na Sigiryiu. Večer přijíždíme do krásného hotelu v chatkách v lese s výhledem na majestátní skalní útvar – Sigiryiu.
Sigiryia – lví hora je archeologické naleziště, kde jsou pozůstatky palácového komplexu a zahrad. Velká část leží na několik desítek metrů vysoké těžko přístupné skále. na skále jsou i zachovalé nástěnné malby. Dle legendy pevnost na vrcholku skalního bloku prý vznikla na konci pátého století na popud prince Kassapa. Ten jen krátce předtím nechal zaživa zazdít svého otce, dosavadního krále a chopil se vlády nad ostrovem. Jeho bratr, oficiální následník trůnu, před ním uprchl do Indie – se slibem, že se vrátí, otce pomstí a panovnictví vybojuje zpět. Kassapa nebral jeho sliby na lehkou váhu – a důkazem jsou právě zbytky pevnosti na vrcholu Sigiriya. Na 18 let dokonce ze skály udělal hlavní město. Nakonec mu to ale nebylo nic platné. Bratr se vrátil, Kassapa opustila armáda a ten nakonec spáchal právě na skále sebevraždu. Zůstala po něm ale nejvýznamnější a nejslavnější památka celé Srí Lanky. Ráno po snídani tedy vjíždíme do areálu, kde je ale hodně turistů. Asi nejvíce co jsme na Lance potkali. Dokonce potkáváme i zájezd čechů. Nahoru na skálu vede cesta prvně spletí krásných zahrad, pak po schodech na okraji skály je výstup ke lvým schodům. Po cestě je ještě odbočka k nástěnným malbám. Lví schody jsou shody na rozlehlé skalní polici, jejich začátek ve skále lemují vytesané lví nohy. Po schodech se již dostáváme na hřbet lví skály kde jsou zbytky chrámového komplexu a krásné výhledy do zeleného okolí. Po cestě ze Sigiryie do Kandy se ještě zastavujeme v chrámovém komplexu Golden Temple v Dambulle. Tento chrám byl místem bojů v letech 1919 a 1984. Je to jeden z nejrozsáhlejších a nejlépe zachovaných jeskynních chrámů na Srí Lance. Je zde velké množství nástěnných maleb a převážně buddhistických, ale i hinduistických soch. Je zde kolem 160ti soch. 153x Budha, dále srílanští králové a párkrát hinduističtí Vishnu a Ganesh. Po cestě dále se stavíme v zajímavých Spice Gardens a večer přijíždíme do Kandy.
Kandy je již v centrální provincii na začátku srílanské vysočiny. V okolí je již možno zahlédnout čajové plantáže, kterých je dále na vysočině mnoho. V Kandy je nejvýznamnějším chrám svatého Budhova zubu. Jak již název napovídá, je zde uložen Budhův zub, jedna z nejvýznamnějších budhistických relikvií. Zub je uložen v malém zdobeném stavení, které je ale obezděno větším zděným chrámem.
Další zastávkou byla Nuwara Eliya. Město uprostřed čajových plantáží centrální vysočiny. Město bylo za anglické nadvlády velmi oblíbeným místem anglické šlechty, takže v architektuře je zde vidět velký anglický vliv. Nechybí zde ani dostihová dráha a krásné jezero ve městě, kde si můžete půjčit loďky a projet se. Nuwara Eliya leží na úpatí nejvyšší hory Srí Lanky, 2524m vysoké Pidurutalagaly, na kterou se odsud dá podniknout výlet. Dále se dá jít na Hortoins Plains a tzv. konec světa. Obojí jsme ale z nedostatku neměli v plánu. Okolí Nuwara Eliya je vhodné pro navštívení nějaké čajové plantáže a továrny na zpracování čaje. My byli u Mackwoods. Průvodkyně nám podrobně popsala proces zpracování čajových lístků a nakonec jsme si mohli nakoupit kvalitní čaje přímo u výrobce – dobrý dárek známým do čech. Vysočina je ještě velkou zahrádkářskou kolonií. Na rozdíl od níže položených oblastí, kde se pěstuje exotické ovoce se zde pěstují nám známější plodiny jako mrkev, brambory, zelí, jablka a jahody. Little Adams peak je spíše méně známé místo, ale moc pěkné. Pěší výhled na kopec přináší krásné výhledy do okolních lesů a tropické krajiny. Pomale přijíždíme do naší poslední hlavní zastávky a tou je návštěva národního parku Yala. Tedy večer přijíždíme do vesnice Tisamaharama, kde spíme v krásném hotelu ve stylu pěkných a velmi dobře vybavených chatek. Na pátou hodinu ranní objednáváme Jeepa, který nás veme do Yaly.
Je třeba vyrazit takto brzo ráno, protože to je vidět nejvíce zvířat, které vyrážeji k vodě se napít. Přes parné dny pak někde leží a vycházejí zase až večer. V 5 vstává i Maklus a dává nám na cestu svačinu + dalekohled. Na výletním Jeepu jedeme sami, některých tam je třeba 10. asi proto že je nás málo s námi řidič jede dosti závodní jízdu. Po vyřízení formalit a zaplacení vstupného do parku vjíždíme jako jedni z prvních. Podobných jeepů se u vjezdu do parku sjelo aspoň na dvacet. Krásné přírodní scenérie. Nejdříve vidíme pávy. Pak ještěry které jsme ale viděli i různě po Srí Lance. Dále jsou bahnitá a vodní jezírka kde se vyhřívá spousta krokodýlů. A okolo se procházejí ibisové a další ptáci. Řidič neustále někomu volá – asi si s kolegy vyměňují informace kde kdo viděl jaké zvíře. Hlavní atrakcí je tu leopard a slon. Najednou řidič rychle otáčí a jede pro něj jistě jasným směrem. Až dojedeme na místo, nedaleko od nás na kameni se válí leopard. Nádherné zvíře a nádherné je vidět ho ve volné přírodě. Kolem poletují kormoráni. Po vyhlídkách na leoparda velím odjezd, už skoro vypadal, že by tam zůstal na celou dobu. Tak na něj koukal jak u vytržení. Prý je vzácnost ho zahlédnout. Dále jsme viděli spoustu prasat, bůvolů, laně, šakaly, mangusty, opice a nakonec i slona. Ten je spolu s levhartem chudák nejvíce chtěným k zahlédnutí. Sice běhal v křovinách, ale viděli jsme ho. To už je pomalu deset hodin a výlet do parku končí. V 11 nás řidič vysazuje zpět v Tisamaharama a my se již s Maklusem přemisťujeme do Tangally. Jih ostrova je hodně surfařsky a turisticky navštěvovaný. Zvýšil se zde počet turistů i ceny. V Tangalle spíme v asi nejhorším hotelu za celou dobu – zřejmě vyšší cena oblasti měla za příčinu snížení komfortu. Odpoledne ve 4 vyrážíme na pláž. Ta je ale plná turistů a mi se moc nelíbí. Maklus ještě říkal, ať jdeme později, že je moc brzo. Moc jsme to nechápali, takže jsem šli hned, ale pak nám to došlo. Srílančané chodí na pláž až kolem šesté po západu slunce, kdy to tolik nepeče.
Poslední den již máme naplánovanou dlouhou cestu. Letadlo ale letí až v 22.30, takže máme i dost času. Při cestě po pobřeží zpět do Negomba zastavujeme v Galle ve staré holandské pevnosti a v Colombu v chrámu kde bylo mnoho budhových soch a dříve živého slona již nahradila jen socha. Na cestě po pobřeží jsem ještě několikrát poprosil Makluse o zastavení u více opuštěné pláže. Sice jsme se tam nekoupali, ale aspoň takové kýčovité fotky jsem si udělal. Při jedné takové zastávce nám Maklus ukázal jak místní vyrábí Todý. Něco jako burčák z kokosového mléka. Stovku palem mají spojenou provazy v korunách, které se mírně svažují a kokosové mléko stéká z jedné na druhou. Na konci řetězce to stéká dolů přímo do sudu. Chytrý systém. Po poslední večeři s Maklusem se po šesté hodině necháváme vyhodit na letišti, loučíme se a posíláme ho domů. Za celou dobu byl velmi slušný, ve všem nám vyhověl. Býval by s námi byl až do odletu letadla, to už nám ale bylo blbé aby jen tak čekal tři hodiny na letišti, tak jsme mu poděkovali a řekli ať jde po týdnu domů za rodinou.
Srí Lanka byla nádherná. Velmi hodní lidé, příznivé ceny, zajímavé jídlo. Určitě doporučuji k návštěvě, ale pokud mohu doporučit, tak co nejdříve. Turismus se tam rozrůstá velmi rychle a mám takový pocit že postupem času už to nebude taková Srí Lanka jaká je dnes, ostatně dnes už jistě není taková, jaká byla před pár lety. Ošidit se nás snažil jen jednou nějaký chytrák v hospodě, kde jsme si objednali pouze jedno jídlo, ale on pak začal nosit spoustu přísad, přídavků a věcí. Mysleli jsme si že je to ok, ale když došlo na placení, vytasil částku, kterou jsme neviděli i ve velmi drahé restauraci, kam jsme nakonec jíst nešli. I Maklus říkal že ceny co nám dal jsou docela drahé. Chvíli jsem se s ním dohadoval. Nakonec mu zaplatil něco málo přes půlku toho co chtěl a hotovo. I tak to bylo asi 3x tolik, než co jsme za podobné jídlo platili jinde…
Jídlo je tam velmi chutné, jiné než u nás. Často ale hodně pálivé a kořeněné. Můžete si dát jídlo kterému říkají no spicy – to pálí, jako u nás normálně pálivé. Pak spicy, to už pálí hodně. Někdy jsem toho ani nemohl sníst více najednou, ale musel jsem to prokládat pečivem nebo rýží. Jí rukama. Cizinci dostávají příbor, ale je zajímavé jíst rukama Nejčastějším jídlem je kari na všechny způsoby. Takže mnoho kari s rýží, rybou, zeleninou. Dále nudle taky: s masem, zeleninou, rybou, mořskými plody… No a čeho jsme se nemohli nejvíce nabažit bylo ovoce. Místní, tropické, levné. Zkoušel jsem všechny druhy co jsem tam viděl i když jsem netušil co to je. Jediné nedobré bylo woodapple. Jednoduše bych to popsal jako shnilé jablko v kokosovém ořechu. To jsem nedojedl. Jinak sladký smradlavý durian, karambola, rambutan, ananas, banány, maracuja, mango a další co ani nevím jak se jmenuje. Na pití byla nejzajímavější zázvorová limonáda. Ceny velmi nízké. Za oběd zaplatíte mezi 30 a 80,-Kč.
