Na Weiskugel jsme s Kotysem vyrazili 24.dubna 2015. nedočkaví po zimě jsme to ale trošku uspěchali. Krásný kopec na hranici Itálie a Rakouska v Jižním Tirolsku byl ještě po zimě zasypán sněhem.
Po asi osmi hodinách jízdy jsme dorazili do osady Melag. Ve vesnici je přímo u cesty velké parkoviště. Parkoviště je zdarma, nedaleko je dokonce toaleta. Po nabalení věcí jsme se vydali směrem vzhůru údolím podél potoka. Louky už byli zazelenalé, ale na cestách ještě byli i běžkařské stopy. Cesta ze začátku byla v pohodě, ale výše jsme museli překonávat stále více sněhem zafoukanou cestu až to bylo i nepříjemné, jak jsme se bořili po stehna pod zledovatělou krustu do sypkého sněhu. Postup byl docela náročný, ideální tak na sněžnice, které ještě nemáme. Po asi dvou a půl hodinách jsme dorazili na ještě uzavřenou chatu Weiskugelhutte.2557m. počasí se zhoršilo, tak jsme od ní ani dále nepokračovali a postavili jsme stan přímo u ní. Navařili jsme a četbou jsme si krátili chvíle do večera.
V noci byl řádný nečas. Déšť se sněhem a foukalo tak, že se nám stěny stanu lepili na obličeje. Protože bylo tak hnusně i brzo ráno, čekali jsme ještě. Kolem šesté to vypadalo lépe, tak jsme se sesbírali a vyrazili směrem k Weiskugelu. Po ani ne hodině chůze jsme to ale vzdali. Situace s propadáním byla ještě horší než včera. Zledovatělá krusta ukrývala po pás sněhu. Člověk do ni jednou nohou zapadl, namáhavě se z tama dostal a při dalším kroku zapadl druhou nohou. S vyhlídkou jaký kus cesty by nás ještě čekal podobným terénem, kdy je třeba sestoupit kus níže a pak znovu začít stoupat směrem k vrcholu se nám do toho fakt nechtělo. Na Weiskugel tedy nepůjdeme. Vyrazili jsme jen na nějaký vrcholech nad chatou. Přímá cesta nahoru nad chatu lezla chvílemi sněhem, někdy malými skalkami a komínky k vrcholu někde kolem 3000m.
Zespodu se už řítily mraky, ale ještě nám umožnili pár jasných fotek. Když už ne na Weiskugelu, tak aspoň s ním v pozadí… Po docela rychlém sestupu jsme byli kolem poledne zpět u auta a vyrazili jsme na cestu domů.